Změna podnebí, tuhá zimní období, nepříznivé geografické podmínky a soupeření kmenových náčelníků na počátku našich dějin přiměly germánské kmeny ve Skandinávii a v Dánsku k pohybu směrem na jih. Narazily přitom na domácí obyvatelstvo, ale jeho odpor byl přemožen. Jen keltské kmeny projevily větší odolnost. První velkou překážkou germánské expanze byly hranice Římské říše. V bojích o její překročení si germánští náčelníci uvědomili, že síla jednoho kmene nestačí na tak velký úkol a k výboji se začali spojovat v nadkmenové svazy s větším počtem bojovníků a s větší údernou silou. Přinutila je k tomu objektivní situace. Z nadkmenových svazů Germánů se logickou cestou vývoje vytvořily raně středověké státy dříve, než u západních Slovanů, kteří takový cíl – získat území Římské říše – neměli. Vždyť nebyli ani přímými sousedy.

Jen jako příklad uveďme, že nadkmenový svaz Ostrogotů vznikl již v roce 493 a trval do roku 555. Říše Vizigotů (nadnesený název pro mezikmenové spojení) trvala od roku 395 do roku 711. Langobardští panovníci vládli v letech 561 až 774 a nám nejblíže ležící Franská říše realizuje své výboje v letech 482 – 843.

Kdo jako první vybudoval nadkmenový svaz – zárodek středověkého státu –získal nástroj k porobení svých sousedů, kteří k svému zemědělskému zaměření nemuseli být nutně agresivní. A nebyli také na adekvátním stupni vojenské organizace. Právě toho využila Říše franská, vojensky a organizačně připravená, mající i válečné zkušenosti z bojů s římskými armádami. Zamířila na východ, proti ještě nesjednoceným kmenům západních Slovanů. Tyto výboje znemožňovaly vznik velkého západoslovanského státního svazku, schopného čelit germánskému tlaku.

Boj s Římskou říší přinesl germánským kmenům mnoho výhod. Byly to nové poznatky z technologie výroby, vyšší agrokultura, znalost cizího vojenského umění, poznatky z organizace státních institucí a orgánů. Germáni získali převahu a využili ji proti slovanským kmenům. Pohanské náboženství podporovalo bezesporu kmenovou izolovanost a uzavřenost. Křesťanství svým universalismem a tvrzením, že panovník je od boha, vytvářelo vhodnou sjednocovací ideologii právě pro první středověké státy. I v tom měli Germáni převahu nad Slovany. Všechny uvedené výhody dokázala Franská říše využít a zneužít proti západoslovanským kmenům. Vždyť první nadkmenový svaz u Slovanů vznikl právě ve středoevropském prostředí kolem let 623 – 624. První u Slovanů, ale téměř o dvě století později, než se tak stalo u Germánů. To byla velká a tragická nevýhoda, která poznamenala celý další vývoj v tomto prostoru.

Navíc – po dnes jsme terčem ironického pošklebováni německých nacionalistů, že prvním představitelem nadkmenového svazu v Čechách, na Moravě a v okolních krajinách byl franský kupec Samo. Čelíme tomu poukazem na to, že on sám pocházel z kraje Senonského, tedy z území dnešní Francie, kde nebyly nalezeny žádné germánské památky, ale kultura keltská. Keltským původem lze také vysvětlit jeho ochotu utkat se s Franskou říší. Samo byl romantizovaný Kelt, doprovázený družinou bojovníků, jak bylo zvykem pro kupecké výpravy dalekého exportu.

První raně středověký stát západních Slovanů se vytvořil v 9. století na Moravě, patrně v návaznosti na předchozí nadkmenový svaz ze 7. století. Po jeho pádu se na úsvitu dějin vytváří přemyslovský stát, překonávající kmenový separatismus. Nicméně všechny tři uvedené slovanské státní formace (Sámova říše, mojmírovský a přemyslovský stát) vznikly se značným zpožděním za podobným vývojem podobných struktur u Germánů. Vznikly později, ale vznikly, čímž umožnily, že jsme germánskému tlaku odolali. Na rozdíl od Polabských a Pobaltských Slovanů na sever od nás, kterým se nepodařilo včas realizovat plnohodnotný státní vývoj. Jejich vyšší svazky vznikly ještě později a výsledek byl katastrofální. Dnes tyto etnické slovanské celky, až na lužicko–srbskou menšinu, již neexistují. Pohltila je vlna germanizace, které jsme se my, resp. naši předkové dokázali ubránit.

Pro porovnání ještě připomínám, že polský stát vznikl až v 10. století (Měšek I.–960–992), první chorvatský kníže je znám z let 800–810, srbský stát má kořeny v 11. století a Kyjevská říše vznikla po roce 900. První vlna germanizace u nás však narazila na mojmírovský a přemyslovský stát, a to již v 7. a ještě více v 9. století.